Znám básníka, který nepřežije
a vyprchá mi z těla bez potlesku zvonů.
Osleplým viděním jsem živý,
řekl jsem „Ano“ pro eutanázii
a Nevinný tě vetkal do neuronů.
Manželko,
moje duše se ve tvé myje.
Jeho smrt – doutnající most
a svědomí mnou smýká…
Tisícem bodných ran tě večer vraždím
a infikuji genetickou informací
– pomsta za básníka
– msta za spokojenost.
Hodnoťte:
Zhlédnuto 22x